Den 4: Little Adam's Peak a Nine Arches Bridge

↑ Zpět na výpis

→ Den 5: Haputalle a Lipton's seat

Po luxusní snídani složené z typických srílanských surovin vyrážíme směr Malá Adamova hora, která svým tvarem připomíná známější Adamovou horu, významné poutní místo na Srí Lance. Cestou jdeme skrz čajové plantáže a potkáváme první sběračky čaje, které by se rády za menší peníz nechaly vyfotit. My jim však nedáme ani rupii, nepřijeli jsme se fotit. Navíc jsou v práci, tak bychom je neradi rušili, no ne? :-) Naopak fotíme hezkého zeleného chameleona, který splývá s listy čajovníku a nehybně číhá na kořist.


foto

Strážce čaje


Na konci cesty nás čeká strmější výšlap na vrchol, který ale netrvá dlouho. Akorát tak, abychom se komplet zpotili a už jsme nahoře. Výhled odsud je okouzlující. Všude kolem nás jsou čajové plantáže, jde vidět daleko směrem k Tisse, odkud jsme včera přijeli, naproti nám se tyčí další vrchol - Ella’s rock a jdou vidět i vodopády Ravana Falls. Fotíme, videovoláme domů a mažeme se opalovákem, načež do minuty začíná pršet a utíkáme rychle dolů. Marně. Cestou dolů potkáváme opět dva známé Slováky a stále víc mokneme. Ačkoliv jsme zpět v guesthousu asi za 20 minut, jsme kompletně mokří.


foto

Výhledy v Ella


Schneme a pročítáme průvodce, kam se vydat odpoledne. Volba padá na známý Nine Arches Bridge, velký železniční viadukt kousek za vsí. Na liduprázdné cestě nás trochu vyděsí pasoucí se kráva a také pobíhající psi všude okolo. Po nějaké době přicházíme k místu, odkud je viadukt vidět, a protože jsme měli štěstí, tak prakticky hned přes něj projíždí vlak. Poté jsme trochu bloudíme a hledáme cestu, kudy se na most z naší vyhlídky dostat. Google mapy ukazují šrafovanou cestičku, která ale nejspíš neexistuje, a tak pokračujeme jedinou možnou cestou dál, okolo pár domorodých stavení, až konečně přicházíme ke kolejím, byť od mostu jsme již celkem daleko. Po kolejích si to tak šněrujeme směrem k mostu a kocháme se okolím. Z mostu pokračujeme po kolejích dál směrem k nádraží v Ella. Procházíme tunelem, před kterým je cedule se zákazem vstupu, ale na zákazy se tu tak nějak obecně moc nedbá. Pokračujeme docela dlouho po kolejích, přičemž příjemná cesta to zrovna není. Vzdálenost mezi pražci je taková, že po jednom jsou pražce moc blízko u sebe, a po dvou zase daleko. Koleje jsou jinak snad v původním stavu, v jakém je tu Britové postavili. Pražce jsou dřevěné, často již pevně nedrží a rychlost je na mnoha místech snížena na 15 km/h. Není divu, že průměrná rychlost místních vlaků je sotva 30 km/h. Po nějaké době mě napadá, podívat se na jízdní řád, jestli náhodou nepojede vlak. Měl jet asi před deseti minutami a vzápětí skutečně projíždí okolo nás. Naštěstí jsme máme dost prostoru okolo kolejí, ale cestou je několik míst, kde by to bylo mezi vlakem a námi natěsno. Při příchodu na nádraží míjíme ceduli s nápisem, že se jedná o opuštěnou cestu, máme si dát pozor na zloděje, lupiče a nenosit u sebe nic cenného. Varování sice pozdě, ale přece :-) U přepážky na nádraží se ještě ptáme na informace ohledně rezervace jízdenek. Zítra bychom rádi podnikli přesun do Haputalle (25 km, hodina jízdy) a další den do Kandy (dalších cca 100 km a 4 hodiny jízdy). Zjišťujeme, že jízdenku bez rezervace si můžeme koupit až v den odjezdu, s rezervací ji lze zakoupit i předem a klidně s nástupem v jiné stanici. Po krátké úvaze a na základě zkušeností cestovatelů před námi se rozhodujeme vzít jízdenku do první třídy s rezervací z Haputalle do Kandy a zítra si koupíme obyčejnou druhou třídu bez rezervace.


foto

Nine Arches Bridge


Cestou z nádraží se zastavujeme na večeři v turistické restauraci, prakticky v jediném místě, kde vidíme ještě jiné turisty nebo lidi obecně. Zkoušíme místní lamprais a curry of the day, na pití poctivý domácí ledový čaj. Platíme více než 2000 rupií, což nás dostává skoro na cenovou úroveň menšího města v ČR, ale stojí to za to. Cestou na ubytování ještě kupujeme vodu a večer sledujeme záznam velké ceny formule 1 z Monaka.


foto

Curry of the day v Ella