Den 3: Safari v NP Yala a přesun do Ella

↑ Zpět na výpis

→ Den 4: Little Adam's Peak a Nine Arches Bridge

Vstáváme ve 3:50, protože ve 4:30 máme domluvený odjezd na dnešní safari. Od pana domácího dostáváme snídaňový balíček a přímo před ubytováním na nás čeká otevřený džíp. Spolu s francouzským párem, který má již týden pobytu za sebou, se tmou vydáváme na přibližně hodinovou cestu směrem k hranicím národního parku v Yale. Tam nějakou dobu v předstihu čekáme, aby mohl náš řidič a průvodce parkem v jedné osobě koupit vstupenky. Mezitím pomalu svítá a my ujídáme přichystané tousty a mini banánky, společnost nám dělají toulaví psi. Konečně pak vjíždíme za hranice parku do nespoutané přírody. Cestou postupně potkáváme buvoly, mangusty, divoká prasata, ještěry, pelikány, tukany, slony, krokodýly a dokonce i leoparda, který si spokojeně chrní na vrcholu menší skály přímo před námi! Náš řidič je zkušený a ukazuje nám místa, která bychom sami přešli naprosto bez povšimnutí. Po zhruba čtyřech hodinách nás ale opět přepadá únava ze včerejší cesty, horka a brzkého vstávání. Ani rodinka slonů, co se zrovna přišla koupat, mě už neudrží v bdělosti a místy podřimuji.


foto

Slon samotář v NP Yala


Krátce po poledni se vracíme do Tissy, dáváme si sprchu a balíme. Pan domácí nám za rozumnou cenu domlouvá tuk tuk směrem na hlavní cestu za Tissu, odkud nám pojede bus do Elly a vypisuje nám, který bus máme hledat a kde případně přestoupit. Poprvé tak jedeme tuk tukem, což je charakteristické vozítko se třemi koly, které místní používají na převoz čehokoliv nebo jako levnější variantu taxi. Vystupujeme u zastávky, na které potkáváme o něco mladší slovenský pár. Mají stejnou cestu a čekají na bus už 40 minut. Na štěstí asi po 15 minutách přijíždí bus, který nás přiblíží do vesnice Wellawaya, což je v podstatě jen křižovatka s nádražím, odkud jedou busy do čtyř směrů. V autobuse je plno, a tak se držím umaštené tyče a hlavou leštím strop. Z reproduktorů po stranách se line řev místní hudby, prokládaný klaksonem autobusu. Autobus má místo sedaček dřevěné lavice a jezdí s otevřenými dveřmi vpředu i vzadu. Kromě zastávek staví i náhodně, jak si kdo mávne venku nebo chce naopak vystoupit z busu. Cestou zastavujeme u místního “motorestu”, kde kupuju alespoň pepsi, jelikož těžko říct, jak dlouho zde budeme stát. Asi po deseti minutách pokračujeme v cestě, cestou několik lidí vystoupí, tak nakonec i sedíme. Konečně vystupujeme ve Wellawaya, kde nás hned láká tuktukář, že nás sveze do Elly a cestou nám zastaví u vodopádů a vezme nás tam za pouhých 1600 rupií, s díky odmítáme a hledáme náš bus. Tuktukář ještě stihne snížit cenu na 1200 rupií, ale to už skoro sedíme v dalším buse. Za cestu platíme asi 1/10 ceny a čeká nás další nejméně hodinový přesun. Cestou se na mě mačká místní žena s dítětem v náručí a já opět únavou usínám. Vzbudí mě až průvodčí, který v autobuse jinak prodává jízdenky a vyvolává budoucí zastávky na cestě.


foto

Poprvé v tuktuku


Jsme konečně v Ella, přičemž máme pár hodin na to, abychom našli ubytování a prošli vesnici, protože okolo 18. hodiny se již stmívá. Teplota je příjemná je něco okolo 26°C, což je asi o 10°C méně než v Tisse. Jdeme asi necelý kilometr po asfaltce do mírného kopce a hledáme odbočku, kde by podle mapy měl být náš guesthouse. Zkoušíme do ubytování volat, ale buď zlobí spojení nebo protistrana neumí anglicky. Naslepo tedy zatočíme do vedlejší uličky, občas jdeme po betonových panelech, občas jen po udusané hlíně. Asi po pěti minutách potkáme přibližně osmiletého klučinu, který se nás ptá, jestli jdeme do Little cottage a vezme nás ještě víc zapadlou uličkou směrem k domu. Předá nám klíče a ptá se nás jestli, chceme snídani, což potvrzujeme. Pokoj je skutečně hezký, vybavení vypadá jako nové, což i odpovídá nízkému počtu recenzí na bookingu. V koupelně tentokrát žádná zvířátka, za 10 dolarů super kauf. Vyrážíme ještě na prohlídku vesnice, kterou tvoří prakticky jen účelově postavené domky s restauracemi a vlakové nádraží, na kterém si fotíme jízdní řád.


foto

Little cottage v Ella