Den 10: Přesun do Galle

↑ Zpět na výpis

→ Den 11: Pevnost v Galle a první noc v Tangalle

Dnes se přesouváme na jih, kde bychom chtěli více relaxovat než se pořád někam kodrcat autobusy. Ráno po snídani tak vyrážíme směrem k pekárně, kde už na nás čeká starý červený autobus jedoucí až do Colomba a prakticky hned po našem nástupu odjíždí. Cesta trvá přes dvě a půl hodiny, ke konci popojíždíme v kolonách hlavního města Srí Lanky. Z průvodce zjišťujeme, že autobusy do Galle odjíždějí z nádraží Maharagama, které je od toho centrálního vzdálené asi 15 km, a že nás tam může odvést tuktuk nebo linka č. 138. Náš autobus přijíždí na nádraží, kde se moc nedá hnout. Všude je spousta lidí, hluku a z každé strany se pomalu sune některý z autobusů. Ptáme se na informacích, jak se dostat do Mahagaramy, ale dostáváme pouze odpověď, že máme jít směrem doleva asi 5 minut. Jenomže směr doleva končí zdí asi po 5 vteřinách. Začínáme se motat, čím na sebe nechtěně přitahujeme pozornost. Ujímá se nás pochybný mladík, který nám tvrdí, že zastávka 138ky je tady za tou velkou silnicí, a nás tam vezme za 400 rupií, jinak se tam prý nedostaneme. Nevěříme mu a odmítáme, přesto se nás pořád snaží přesvědčit a snižuje cenu na 200. Na silnici vidíme už poněkolikáté projíždět bus č. 138, ale ten jsme také viděli ještě před Colombem, takže kdo ví, jestli je to správná 138ka. Za číslem 138 je totiž ještě lomítko s číslicí, a patrně tak má tato linka více směrů. Motáme se opět přes nádraží a hlavní silnici, kde nás zastaví první normálně vypadající člověk, který se nás ptá, jestli potřebujeme pomoct. Sdělujeme mu, jaký bus hledáme a posílá nás podél silnice, u které stojíme ještě kousek dál, a že stačí mávnout. Po chvíli kolem nás jedna 138 projíždí, a tak naskakujeme zadními dveřmi dovnitř. Jsme zde sami a modlíme se, ať dojedeme správně. Asi 10 minut jedeme, přičemž podle Google map kontrolujeme, zda máme správný směr. Jak se ukáže, nastoupili jsme do autobusu, který se z Mahagaramy vracel, a proto jsme v něm byli sami. Autobus se přes několik ulic v podstatě otočí a začnou přistupovat lidi. Bohužel ale jedeme prakticky nonstop v kolonách a cesta, která měla trvat 40 minut, tak trvá nakonec hodinu a půl.


foto

Během přestávky u motorestu. Modrý je náš.


Je asi půl třetí, je horko, máme hlad a žízeň, a jsme v Mahagaramě. Kupujeme alespoň vodu a jdu se zeptat prvního autobusu, který vypadá jako moderní autobus (a na místní poměry dost exoticky), jestli jede do Galle. Jede, hurá! Klimatizace v něm běží naplno a my objevujeme ten pocit, když si u nás sednete do busu. Zbožňuji autobusy v Evropě! Zbývající polovinu vzdálenosti tak v pohodlí urazíme po prázdné dálnici asi za hodinu a čtyřicet minut. Cestou hledáme na bookingu ubytování v Galle a nacházíme vysoce hodnocený apartmán, jen je asi 2 km od centra v kopci. Po vystoupení z autobusu tak smlouváme s tuktukáři, a jelikož již známe ceny pro místní, nechceme se nechat dát. Z původních 400 rupií se tak dostáváme na 250, přičemž místní cena je někde mezi 150 - 200 rupiemi. Ale nemám už další sílu se hádat o pár korun.


foto

O zavazadla se není třeba bát


Ubytování je skutečně skvělé, prostorné, klimatizované, čisté a dokonce s pračkou! Můžeme si tak přeprat všechno oblečení, zatím jsme si prali jen v umyvadle. Paní domácí nám pak nabízí večeři, což s radostí přijímáme, jelikož jsme dnes kromě snídaně prakticky nic nejedli. Na večeři sice čekáme asi hodinu a nechybí moc, abychom se šli připomenout, čekání ale stojí za to. Dostáváme královskou porci rýže, kuřecího masa, curry omáčky a zeleniny.


foto

Domácí večeře v Galle