Den 1: Odlet z Prahy s Flydubai

↑ Zpět na výpis

→ Den 2: Tissamaharama poprvé

Check-in je u této nízkonákladovky možný pouze 24 hodin před odletem, kvůli nutnosti předložit kreditní kartu při odbavení na letišti jej ale nelze udělat online. Máme každý cca 60 l batoh na zádech, jeden si chceme nechat při sobě, druhý odbavit. S mírnou obavou tak přistupujeme k přepážce, kde po nás chce slečna kartu, se kterou byl proveden nákup letenek. Kontroluje jen, zda souhlasí číslo karty, jméno ji ani nezajímá. Uf, vypadá to, že fakt odletíme :-) Ptám se, jestli můžeme nechat odbavit jen jedno zavazadlo, že bych si druhý batoh rád nechal u sebe a férově přiznávám, že asi o 4 cm přesahuje povolené rozměry pro výšku. Slečna u přepážky odpovídá, že to je v pohodě. Holt my, odkojení na wizzairu, kde se jinak platí i za příruční zavazadlo běžných rozměrů, se raději ptáme. Zvlášť když si dokonce můžeme v ceně nechat odbavit zavazadla obě!

Jdeme do letadla, pár let starého Boeingu 737-800. Místa v něm moc není, ale nemusím mít kolena vmáčknuta okolo sedadla před sebou, jako u Wizzu nebo Ryanairu. To by jinak bylo 6 hodinové utrpení, protože přesně taková doba je vyhrazena našemu letu do Dubaje. Odlétáme včas a po necelé hodině letu dostáváme balíček se sladkostmi a celou jednou deci čisté vody. Polovinu toho sním hned a vzápětí dostáváme další krabičku, tentokrát s teplým jídlem, kuřecím s rýží. Na lowcost společnost jsem mile překvapen, přestože dopředu vím, že při letu do Dubaje, na rozdíl od dalšího letu na Srí Lanku, dostaneme něco k jídlu. Kupujeme tak akorát 0,5 l lahev vody, za ještě přijatelných 5 AED (32,5 Kč), a cestou ještě velkou Starbucks kávu za 10 AED (65 Kč), což je cena nižší než v ČR. Zjišťuji možnost připojení k internetu, ale odrazuje mě cena. 20 USD je hodně, i když jinak není v letadle moc co dělat. Alespoň bezplatně se můžeme připojit na 30 minut k Whatsappu, a za vyplnění dotazníku pak získáváme dalších 30 minut, které tak využíváme posíláním pozdravů a voláním.


foto

Deci vody na 6 hodiny letu


Po příletu do Dubaje a vystoupením z letadla nás praští do nosu nechutné vedro. I když s tím počítáme, přijde nám to extrémní. Hned za pár vteřin ale jdeme do busu, který nás má odvést do letištní haly, kde je pro změnu totální zima z klimatizace. V letištní hale hledáme transferovou přepážku, ale nakonec jdeme k security kontrole s davem podivných Indů v modrých jednodílných šatech od hlavy k patě, kteří jsou hluční a předbíhají jeden druhého včetně nás. Doplňujeme zásoby vody z pítka a ještě dvě 0,5 l lahve vody po 2 AED. Dívám se kolem nás, kolik turistů má stejnou cestu, ale prakticky to vypadá na let plný místních. Nastupujeme do dalšího letadla stejného typu, v němž tentokrát nefunguje dotyková obrazovka v sedadle přede mnou a navíc je v něm horko. Snažím se usnout, abych byl ráno po příletu alespoň trochu odpočatý, ale v podstatě si jen přes 4 hodiny držím hlavu v zápěstí nebo ji mám zapřenou v cestovním polštářku. Let je jinak klidný, nerušený posádkou ani cestujícími. Za úsvitu přistáváme v Colombu, kde většina cestujících vystupuje a my společně s šesticí mladých Rusů a neznámým párem zůstáváme v letadle. Po kontrole letadla personálem přistupují noví cestující, kteří poletí přes Mattalu tímto letadlem do Dubaje.