Cestopis z Thajska 2018

↑ Zpět na výpis

Po návštěvě Srí Lanky v roce 2017 jsme se pro další mimoevropskou výpravu rozhodli vycestovat do Thajska. Tentokrát jsme zvolili více dovolenkový způsob pobytu, čemuž odpovídá i kratší rozsah cestopisu. Ten je opět psán formou popisu jednotlivých dnů, které jsme v zemi strávili.

 

Přípravy a co vzít s sebou

Letenky

Základem každé cesty jsou dostupné letenky, které máme v hledáčku už od červnového návratu ze Srí Lanky. 12. září 2017 přichází den D, kdy se náhle objevuje akční nabídka s rekordně nízkou cenou, opět se společnosti FlyDubai. Místo objednaného oběda tak s telefonem v ruce ťukám pro nás vyhovující termín na přelom ledna a února a za okamžik přichází potvrzení do mailu. Let bude opět probíhat v Boeingu 737 s přestupem v Dubaji, což je rozumné místo napůl cesty pro větší protažení. Jelikož dle zkušeností ostatních cestovatelů již nebude během letu podáváno žádné občerstvení, přikupujeme na zpáteční lety pro oba teplé jídlo. Na cestu tam to jistí tousty :-). Celková cena jedné letenky tak končí na částce 7901 Kč, což je naprosto super.

Co bude potřeba zařídit před cestou a co si vzít s sebou

Očkování jsme proti žloutence A i B, břišnímu tyfu a tetanu, a protože neplánujeme cestu odlehlými či opuštěnými místy, považujeme to za dostatečné. Víza letos také řešit nemusíme, turisté mohou na thajské území vstoupit na 30 dnů bezplatně.

Při rozmýšlení co vzít s sebou je prioritou jako vždy hmotnost. Jedeme s naprosto nejúžasnějšími batohy Quechua o objemu 70 a 60 litrů, které mají jednak vysoký komfort nošení a pak se dají výrazně zmenšit nebo naopak nafouknout. A protože bych rád vzal oba batohy na palubu, bereme pouze následující nezbytnosti:

2 páry obuvi - lehké uzavřené boty (do letadla a tentokrát spíše pro jistotu) a sandále (na vše ostatní)

4 trička, z toho jedno s dlouhým rukávem (do zimy i na spáleniny) a jedno na spaní

2 kraťase, z toho jedny i do moře

1 kalhoty (na cestu)

1 ponožky

3 ks spodního prádla

mikinu

funkční lehký ručník, který poslouží i na pláži

pokrývku hlavy, sl. brýle, antibakteriální gel na ruce, léky (průjem, nachlazení, dezinfekce, náplast, alergie, širokospektrální atb.)

spací soupravu do letadla

hotovost, platební karty, pasy (doporučuji naskenovat kopii někam do cloudu), letenky.

A samozřejmě registrace do DROZDu, kdyby nás spláchlo třeba tsunami.

 

Den 1: Odlet z Prahy s Flydubai

Odlet je plánován na 22:30, takže v předstihu se necháváme dovést na letiště. Opět si u check-in přepážky necháváme označit zavazadlo a jeden batoh přece jen necháváme odbavit do podpalubí, alespoň se tak o něj nebudeme muset v Dubaji starat.

První příjemné překvapení je hned v letadle. Letíme nejnovějším B 737-800, s dostatkem místa pro nohy a novou generací displejů v sedadlech před námi. Let probíhá klidně a nerušeně a tak se mi jej podaří z větší části prospat.

V Dubaji již vychází slunce a my vystupujeme z letadla. Máme necelých 8 hodin před dalším letem do Bangkoku, tak chceme na otočku do Dubai Mall. Protože jsme stejně jako loni na druhém terminálu dubajského letiště, je k metru nutno využít bus (nebo taxi, máte-li hotovost). Od minulé návštěvy máme NOL karty, ale zjišťujeme, že jsou nám k ničemu, protože dobití je možné pouze ve stanicích metra. Po mírném bloudění mezi odletovou a příletovou halou tak nakonec kupujeme karty nové, které jsou již přednabité a jedeme busem na metro, tentokrát však na jinou stanici než při naší první návštěvě. Holt jsme už zkušení dubajští mazáci J. Metro však v pátek jezdí až od 10 hodin, takže asi čtvrt hodiny čekáme na příjezd zcela přeplněné soupravy. Známou cestou jdeme rovnou omrknout Burj Khalifu, do Wallmartu pro vodu a pak se nacpat něčím dobrým ve food-courtu.

Po doplnění živin a sil se vydáváme zpět na letiště, spojení nám opět nachází Google mapy, takže vystupujeme ve stanici Abu Hail a čekáme na bus. Protože jsme však metrem přijeli o něco dříve, je přestup na bus brán už jako další jízda a nám tak na NOL kartách opět nezůstává dostatek prostředků pro případnou jízdu někdy v budoucnu. Teplota je někde okolo 25°C, takže na Dubaj celkem nezvyklé chladno. Na letišti žádné fronty předbíhajících Indů v pyžamu, plynule se tak dostaneme k bráně pro další let, který je plánován na 16:10 místního času.

 

Den 2: Dubaj – Bangkok – Kanchanaburi

Let do Bangkoku probíhá sice poklidně, ale za námi sedí MRZ (malej ruskej zmrd), který neustále vykřikuje a kope zezadu do našich sedaček. Spánek je tak vyloučen. V Bangkoku dosedáme přibližně v 1:30 hodin. Čeká nás kontrola na imigračním, kde musíme vyplnit základní údaje na papír a předložit pas. Fronta je ale dlouhá a stojí nás více než hodinu času. Když se konečně vymotáme ven, hledáme člověka s cedulí s názvem Sunny residence, což je hotel, kde bychom si měli pár hodin před další  cestou odpočinout. Cestou ještě kupuju SIMky s daty, odmítám přitom turistický balíček s voláním. Pěkně za 49 THB obyčejnou SIM, přednabít a pak si vybrat balíček dat. I tak jsou ale ceny podobné těm českým, za 2 čísla s 2,5 GB dat platím skoro 800 THB (520 CZK).

Konečně jsme našli skupinku místních, která řídí místní hotelové transfery. Čekáme v hluboké noci ještě asi 40 minut, než pro nás někdo z hotelu konečně dorazí. Mezitím ve směnárně měním v nevýhodném kurzu, abychom měli alespoň nějakou hotovost na odpolední přesun.

Někdy mezi třetí a čtvrtou ranní jsme na hotelu, který je sice umístěn někde „na venkově“ poblíž železnice, ale jinak je hezký, nový, moderní. Poctivé evropské 3 hvězdy. Budíka nastavujeme na jedenáctou, abychom stihli check-out a mohli se vydat dál na cestu.

Jelikož transfer z a na letiště máme v ceně, objednáváme si dopravu zpět na letiště, odkud je nejsnazší nastoupit do vlak do centra. Z dvaceti minut se pomalu stává hodina čekání, než nás někdo naloží, jsme docela hladoví a unavení. Po krátké cestě na letiště pak kupujeme v automatu žeton pro nástup do vlaku, poprvé tak potřebujeme hotovost (40 THB/osoba). Po dalších dvaceti minutách vystupujeme na Phaya Thai, kupujeme si vodu a vyrážíme hledat zastávku busu 511 s názvem ป้ายรถประจำทาง กิ่งเพชร. Tu ale tak nějak nevidíme, přičemž batohy na zádech se zdají být těžší a těžší a teplota v rozpáleném centru metropole dosahuje skoro 40°C. Ptáme se tak místního, který nás posílá o 500 metrů dál před místní sámošku (7-11), kde tu a tam zastavuje v pomalu jedoucí koloně některý z busů. Autobusy jsou dost podobné těm na Srí Lance, rachotiny staré cca 40 let.

Po několika minutách se konečně ukazuje i náš bus, do kterého nastupujeme. Je samozřejmě plný, takže stojíme vevnitř a hlavou narážím do stropu. Bus je ale k našemu překvapení klimatizovaný, dokonce s displejem, na kterém běží reklamy. Také je v něm kamera pro monitorování prostředí. Zkrátka inovace v dopravě se nezapřou.

Po necelé hodině vystupujeme na jižním autobusovém terminálu Sai Tai Mai a hledáme, kde se kupují jízdenky pro cestu do Kanchanaburi. Terminál je celkem velký, připomíná naše autobusová nádraží z ranných devadesátých let. Uvnitř budovy jsou pak okénka s cílovými destinacemi, kde se dají koupit jízdenky. Naše okénko je ale zavřené se vzkazem, že se jízdenky prodávají venku. Venku sedí paní u stolu za slunečníkem a prodává jízdenky. Asi chtěla trochu na čerstvý smog :-)

Po půl hodině přijíždí náš bus, nastupujeme, obtěžkáni batohy pokračujeme asi dvě hodiny dál na západ. V buse je puštěná klimatizace a máme pocit, že asi brzy umrzneme nebo v lepším případě vyjdeme jenom s nachlazením.

Do Kanchanaburi přijíždíme za tmy. Hned u busu nás samozřejmě odchytává místní „taxikář“. Usmlouváme cenu ze 140 THB na 80 THB a chceme odvést do Siam Guesthouse, asi 2 km. Naskakujeme na korbu s lavičkou a vyrážíme. Cestou ověřuju trasu s polohou na Google maps a najednou místo odbočení k ubytování jedeme pořád celkem rychle dál. Trochu dostávám obavu, kam dojedeme a co s námi bude, ale nakonec zastavujeme u Sam’s guesthouse. Znovu říkáme a ukazujeme, kam chceme dojet, ale thajská angličtina je prostě specifická, asi napotřetí to našemu řidiči dochází, přičemž vysloví Siam stejně jako Sam’s a nakonec dorážíme úspěšně do cíle.

Protože je už večer a mnoho jsme toho nesnědli, vyrážíme po ubytování se do nejbližší restaurace nazvané Zab zab a pořádně si dáváme do nosu poctivou thajskou kuchyní. Poté se ještě jdeme podívat na noční trh kousek od vlakového nádraží, kde je nabídka levného oblečení, domácích potřeb i jídla z grilu, od kuřecího, přes ryby po všemožnou havěť. Cestou zpět to vezmeme ještě přes 7-11.

 

Den 3: Železnice smrti

Neděle, 28. ledna 2018, vyrážíme hned ráno do Muzea železnice smrti, kde se i nasnídáme, přičemž se díváme na rozlehlý válečný hřbitov umístěný před budovou. Poté se již přesouváme přes hlavní cestu na vlakové nádraží a čekáme na vlak. Ten odpovídá třetí třídě, někde jsou sedačky dřevěné, někde dokonce koženkové. Projíždíme skrz malé vesničky a pozorujeme okolí, v duchu soucítím s nebožtíky, v jakých místech museli železnici stavět. Po necelých dvou hodinách vystupujeme na konečné v Nam Toku, odkud jdeme asi 15 minut po opuštěné asfaltce k hlavní cestě s několika obchody a restaurací, kde kupujeme první předražený opalovací krém, ale není jiná možnost... Do Thajska nejspíš opalovák s sebou už z domu. Naproti přes cestu se nachází Sai Yok Noi, vodopád, který využívají především místní, kteří mohou odstavit auto u silnice poblíž.

Pár hodin tak trávíme v plytkém místě pod vodopádem a relaxujeme. Místní sedí okolo a pořádají piknik. Také se v okolí dá zakoupit spousta oblečení i občerstvení, tak alespoň vyzkouším párek na špejli za 10 THB a k tomu plechovku coca coly za dvacku. Zdravá svačinka přímo pro Čechy stvořená J

Cesta zpět už tak zajímavá není a utíká dost pomalu. Za soumraku se vracíme a vyrážíme do Crua Sea Rung Rueng na další vynikající thajskou večeři. A jak se později ukáže, výrazně levnější než na jihu země.

 

Den 4: Erawanovy vodopády

Po snídani v blízkém podniku se necháváme za 60 THB odvést na autobusové nádraží. Tady nastupujeme do staršího místního autobusu a máme před sebou něco přes hodinu jízdy k Erawan falls. Autobus jede až přímo do areálu, u brány nás pracovník zkasíruje o 300 THB/os. za vstup, místní platit nemusí.

Vodopády jsou naprosto dech beroucí, celkem mají 7 pater na délce cca 1500 metrů. Osobně se mi nejvíc líbí třetí patro, kde zrovna není moc lidí a vypadá jako klidné jezírko, do které z dvaceti metrů padá osvěžující voda. Naše cesta končí u pátého patra, jelikož terén je už horší a také abychom se včas vrátili na bus.

V Kanchanaburi už pak jen klasicky stíháme večeři a nákup v místním supermarketu.

 

Den 5: Bangkok podruhé

Ráno vyrážíme opět na snídani a jdeme se podívat ze silničního mostu na most železniční, po němž jsme předevčírem jeli. Most sám o sobě ale za mnoho nestojí (není ani původní, ani z filmu Most přes řeku Kwai) a těží jen ze smutných událostí tohoto místa. Po check-outu se necháváme odvést na autobusové nádraží, kde nás hned lifrují do minivanu směr Bangkok, cena je ale podobná jako za autobus, tak neprotestujeme a o něco rychleji než trvala cesta tam, jsme zpět v Sai Tai Mai, odkud hledáme opět bus 511, z něhož máme v plánu vystoupit tentokrát o něco dříve, poblíž Khao San. Se štěstím jsme našli místo odjezdu a po nějaké době jsme přijeli do centra města. Přes aplikaci booking bereme nejbližší hotel Lucky house a ubytováváme se.

Odpoledne vyrážíme na místní Stodolní ulici nazvanou Khao San a poté procházkou k přístavu Phra Arthit. Odsud chceme kousek na jih omrknout pár místních velkolepých chrámových komplexů. Jelikož však naše cílová lodní zastávka je mimo provoz, vystupujeme o dvě stanice dál na stejné straně řeky Menam-Čao-Praja a po chvíli vcházíme do komplexu Wat Phra Chetuphon Vimolmangklararm Rajwaramahaviharn. Vešli jsme patrně některým z bočních vchodů nebo východů, protože vstupné po nás nikdo nechce a až později vidíme obrovské šipky ukazující k pokladně. Architektura místních stavení je fantastická a nemůžeme z ní spustit oči. Hned kousek dál ve vedlejší budově pak vidíme obřího ležícího Budhu.

Kolem obestavěného Královského paláce se pak vydáváme směr Sanam Luang a hledáme zastávku expresního busu A4 na letiště Don Mueang, odkud nám zítra poletí letadlo na jih. Je však už tma a provoz neslábne, hledá se nám to těžko. Nakonec jsme ale úspěšní a tak bychom rádi věděli, kdy jede první spoj, tak abychom zítra mohli v klidu a bez stresu odletět na jih. Na zastávce je boudečka s pánem, vedle něj plakát, že odsud jezdí linka A4 a S1 (která jede na druhé letiště Suvarnabhumi, kde jsme přistáli při letu z Dubaje) a měli by být v provozu od 7 do 21 hodin. Zrovna přijíždí jedna z A4, která zde končí a tak se ptám průvodčí, v kolik jede zítra první spoj. Odpovídá, že v 9 hodin. To je pro nás pozdě. Ještě se raději poptáme pána v budce. Podle něj jede první spoj v 8:30. Hm, tak si vyberte. Jdeme se proto raději zeptat ještě na další zastávku, kde jsme dnes vystoupili z 511ky, tam má pán sešit a v něm uvedeno, že první spoj jede v 8 ráno. Tak uvidíme. Na Khao Sanu si pak dáváme večeři a prcháme z rušné ulice na hotel. Večer pak přebalujeme batohy pro případ, že by Nok Air uplatňoval přísnou politiku rozměrů a váhy zavazadla, protože přikoupit zavazadlo už teď nejde. Oblečení stáčíme do rolí a těžké věci (průvodce, drogerie) dáváme stranou do většího neceséru, který můžeme mít k jednomu příručnímu zavazadlu. V noci pak posloucháme uřvanou tesknící kočku a modlíme se za klid.

 

Den 6: Vítejte na Koh Lantě!

Vstáváme v 6:15, snídani máme dnes v hotelu. Je naprosto obří a moc dobrá, přitom jde o klasiku v podobě míchaných vajec, párků, másla, marmelády, chleba, kávy a džusu. Protože máme ještě čas, navrhuji, abychom jeli na letiště taxíkem. Vyrážet v osm (nebo také možná později) by v případě velkého provozu nemuselo stačit na odbavení. Riskovat nákup další letenky a propadnutého ubytování nechceme. Zkouším aplikaci Grub, něco jako Uber v Evropě a volám taxi. Během 10 minut, než taxi prokličkuje skrz ucpané uličky centra Bangkoku, nám zastavují náhodní taxikáři, které odmítáme s odkazem na Grub. Nemají tuto aplikaci rádi, zcela stejně jako v ČR. Cesta je nakonec rychlá, pohodlná, bez stresu. Za 40 minut jízdy v klimatizované Toyotě platíme spolu s mýtným 420 THB. Bus A4 by vyšel na 100 THB.

Letiště Don Muang je o něco menší, kontrolou u vnitrostátního letu procházíme rychle, přicházíme o manikúrní nůžky, které jsou zakázány a v malém neceséru svítily na rentgenu až moc nápadně. Jdeme k bráně, ze které má letět naše letadlo do města Trang, odkud budeme pokračovat navazujícím transferem a lodí na Koh Lantu. Trang je město o velikosti Brna, jen pár lidí u naší brány jsou turisté. S batohem procházíme bez povšimnutí do letadla, politika zavazadel tudíž není tak přísná jako u Wizz air nebo Air Asia, zkrátka prémiová low-cost společnost. Let byl operován klasikou v podobě B 737, stroj ještě smrděl novotou :-) Během letu jsme dostali deci vody v lahvičce a za hodinku jsme dosedli na letiště v Trangu.

Jelikož jsme měli letenku „fly & ferry“, to znamená letenku s navazující dopravou, ptáme se u přepážky Noku, kde nás čeká autobus, který nás odveze do přístavu. Místo autobusu stojí před letištní halou (letiště také podobné jako v Brně) minivan, do kterého nastupujeme spolu s dalšími turisty a pokračujeme asi 40 minut k přístavu. Cestou jedeme skrz několik palmových plantáží, které vypadají pro nás dost nezvykle. Asi jako když jdete do lesa, ale všechny stromy rostou v jedné řadě na několika hektarech.

V přístavu chvíli čekáme, než přijede náš speed boat, začíná trochu pršet, ale je příjemně teplo. Ze člunu toho moc nevidíme a cestou na Koh Lantu stavíme snad na všech ostrovech po cestě. Jelikož je člun na střeše překrytý plachtou, mění se každá zastávka v pečící saunu bez průchodu vzduchu. Takhle se plavíme ještě asi hodinu a půl, načež konečně vysedáme na Koh Lantě.

Tady na nás čeká pochybný výběrčí žádajíc 10 THB za vstup na podporu čistoty ostrova. Hledám člověka z našeho hotelu, který nám asi před půl hodinou potvrdil, že pro nás přijede, ale nikde ho nevidím. Zkouším se mu tak dovolat, ale číslo nikdo nebere. Mezitím neustále odmítáme penězuchtivé místní tuktukáře. Zkouším najít ještě jiné číslo na hotel, kam se konečně dovolám, ale protistrana mě nejspíš moc neslyší. Zkouším pak ještě původní číslo, na druhé straně se někdo konečně ozve a domluvíme se, že za 20 minut pro nás někdo přijede. Je nám to už celé podezřelé a po dalších 30 minutách se otráveně zvedáme, abychom popošli pár stovek metrů z přístavu k hlavní cestě. Tady si už bereme tuktuk, ale překvapuje nás cena, začínající na 2x300 THB za cestu dlouhou asi 12 kilometrů. Argumentuju cenou taxi v Bangkoku, ale není mi to moc platné, nakonec jedeme za 350 THB oba dva.

V hotelu La Fevrier se nám omlouvají, že tam údajně někdo čekal, ale asi jsme se minuli. Což vzhledem k tomu, že jsme tam my čekali s obvoláváním více než hodinu, působí dost nevěrohodně. Taky nám mohl třeba zavolat, pokud nás neviděl. Alespoň nám ale bude cena za přepravu z přístavu odečtena z ceny ubytování. Ze zvědavosti se ptám, kolik je férová cena za tuto přepravu, protože se mi i usmlouvaná cena zdála dost nadsazená. Dozvídám se, že se pohybuje okolo 300 – 350 THB, takže se nám to podařilo usmlouvat slušně.

Další nepříjemné překvapení ale následuje bezprostředně. Hotel je přeplněný a náš pokoj není k dispozici. Je nám nabídnut pokoj horší kvality, nebo v jiném hotelu. A protože jsme od rána na cestě a už dost unavení, rezignovaně bereme předvedený pokoj v našem hotelu, ve kterém budeme trávit dvě noci, než se uvolní náš pokoj. Alespoň jsme přímo u bazénku.

Pokoj vypadá dost použitě, záchod trochu teče, při spláchnutí se ozývá zvuk, jako když startuje Boeing. Klimatizace je na tom co do zvuku dost podobně. Sousední pokoj je oddělený dřevěnými dveřmi na oboustrannou petlici, takže kdejaký zvuk proniká oboustranně z jednoho pokoje do druhého.

Jdeme se tak alespoň podívat na pláž, kde za chvíli uvidíme západ slunce. Na pláži si dáme ještě večeři v jednom z přilehlých barů a večer vyzkoušíme hotelový bazén s pěkně nasvícenou vířivkou.

 

Den 7: Relax na pláži

Začíná únor, venku je příjemných 27°C a tak se jdeme podívat na pláž. Ta je obrovská, s velmi pozvolným vstupem do bazénu. Na pláži není ani moc lidí. Odpoledne si Blanka dopřává manikúru a pedikúru na pláži a jinak se pohybujeme v okolí hotelu a pláže. Večer si jdu zanést všechno oblečení do čistírny a pak sledujeme superúplněk, který z Evropy není možné pozorovat.

 

Den 8: Na skútru po Ko Lantě

Po ranním přesunu do podstatně lepšího pokoje, který jsme měli původně mít k dispozici již od prvního dne, jsme se rozhodli půjčit si skútr a podívat se po ostrově. Po krátké instruktáži a ujetí pár metrů nám paní z recepce doporučila si raději vzít taxi, ale nedali jsme se. První naše cesta vede na samotný jih Ko Lanty do národního parku. Zde u brány platíme celkem 420 THB vstupné a odstavujeme skútr na parkovišti. Pěšky míříme k majáku, kde se marně snažíme najít keš. Sluníčko fakt hodně pálí a tak se jdeme schovat do stínu k pláži. Všude poblíž jsou opičky, tak snad nám nevyberou batoh. Na chvíli jdeme do vody a po oschnutí se ještě podíváme po parku. Kromě idylické houpačky a stánku s občerstvením (a opět dostatkem Čechů) tady už nic dalšího není, tak se pomalu vydáme na cestu zpět.

Zastavujeme na Bamboo Bay, kde si dáváme oběd (a slyšíme opět češtinu) v restauraci kousek nad hezkou pláží s minimem lidí.

Po obědě se vracíme na hotel, abychom si zamluvili pokoj ještě na jednu noc, protože drandit na motorce nás moc baví :-) Ještě musíme pro vyprané oblečení, takže si budu moct převléknout tričko na spaní za něco normálního.

Odpoledne pokračujeme na vyhlídku směrem k východní straně ostrova a po krátké zastávce s občerstvením přijíždíme do starého města. To se ale příliš neliší od přístavu Saladan, takže se pomalu chystáme na cestu zpět. Stavíme se ještě nakoupit v 7-11 a vyrážíme zpět na hotel, než bude tma.

Po pár metrech však zadní kolo skútru smýkne a zjišťujeme, že jsme nejspíš píchli. Samozřejmě, když jsme pěkně daleko od hotelu a není moc času do soumraku. Jde na mě hrůza jen při pomyšlení, že budu znovu zkoušet volat do hotelu. Z ničeho nic se ale objeví místní domorodec, který nám ukazuje, kudy k servisu. Nejsme příliš důvěřivý a tak se ptáme, jestli můžeme dostat fakturu, jako doklad o opravě pro hotel. Není to prý problém a tak po krátkém tažení nepojízdného stroje už čekáme na opravu. Platíme 200 THB, dostáváme suvenýr v podobě ručně psaného účtu, navrch bereme pro jistotu ještě litr benzínu ve sklenici rovnou do nádrže. Krátce po západu slunce tak úspěšně přijíždíme do hotelu.

Večer jdeme zkusit velmi dobře hodnocenou restauraci Young garden, která je pro Evropany skutečně prvotřídní, tak jak jsou zvyklí. Obsluha vás usadí na místo, zapálí svíčky, přinese couvert… Je sice trochu zapadlá a cenově trochu dražší, ale jídlo (tuňák, kachní prso) má přímo fantastické.

 

Den 9: Trable s motorkou

Dnes máme opět půjčenou motorku, takže vyrážíme tentokrát na sever. Cestou nám opět umírá stroj. Vypadá to, že nám došel benzín, tak s pomocí místního tankujeme za 100 THB, ale stroj nechce i nadále startovat. Nějak nám ale obsluha skútr nastartuje, a tak nakonec můžeme jet na Long beach.

Tady nejdřív testujeme pláž a pak se přesouváme do takových chatiček s poležením a cucáme ledovou kávu. Během toho se definitivně rozhodujeme, že Phuket odřekneme a zůstaneme na Koh Lantě. Rovnou tak platím přes mobil letenky na cestu zpět do Bangkoku, tentokrát z Krabi, jelikož je jednodušší se tam odsud dostat. Zbývá už jen zajistit ubytování na poslední dva dny tady na Ko Lantě, což přes booking nebo agodu nebude problém.

Po dopití kávičky se přesouváme jen pár metrů na olejovou masáž a celou hodinu se necháváme masírovat, přičemž kolem nás jen šumí moře a je příjemně teplo.

Po masáži se přesouváme dál na sever k pláži, u které budeme bydlet zbývající dva dny a dáváme si oběd. Po obědě chceme ještě omrknout nejsevernější výběžek ostrova, tak vyrážíme na cestu. Při jedné ze zastávek po cestě nám ale stroj opět vypovídá službu, tentokrát ale není v okolí ani prodejna benzínu, v podstatě není v okolí nic, z obou stran jen hned moře. Naštěstí se ale někdo z místních opět ukazuje a skútr nám ručně nohou startuje. Vypínám start-stop systém a pokračujeme do přístavu Saladan.

Tady nejdřív procházíme místní tržnici, Blanka si objednává míchaný drink v chráněné dílně, já pro změnu kousek kuřete na špejli a na cestu ještě bereme bramborové spirálky. 

Následuje už jen klasická cesta do hotelu a večeře v jedné z místních restaurací, přičemž večer nám zpestřuje ohňová show trvající více než půl hodiny.

 

Den 10: Poslední den na Klong Nin Beach

Hned ráno ještě před snídaní jedeme na skútru kousek na jih hledat nějakou klidnou hezkou pláž, ale nakonec končíme na začátku dlouhé „naší“ pláže, takže jdeme rovnou na snídani do hotelu a vracíme klíče od skútru.

Dopoledne tentokrát trávíme na pokoji, abychom se vyhnuli nejostřejšímu slunci, odpoledne pak následuje klasika v pořadí moře – bazén – večeře.

 

Den 11: Lanta For Rest

Po poslední snídani ve Fevrieru nás čeká přesun do hotelu v severní části ostrova. Trochu se handrkujeme ohledně celkové ceny za ubytování, protože jsme měli mít slevu za první dvě noci v horším pokoji, ale sleva najednou vypadá docela nepodstatně. Navíc za platbu kartou chtějí další 3% a neuspěje ani naše argumentace s potvrzením z bookingu, že cena je konečná. Dvě minuty po zaplacení pak přijíždí transfer z našeho dalšího hotelu s názvem Lanta For Rest. Překvapuje nás tak, že řidič přijíždí včas.

Na recepci hotelu necháváme batohy, jelikož je check-in až odpoledne a vydáváme se na pláž, kde si vychutnáváme ledovou kávu. Za dvě hodinky se pak vracíme zpět a po ubytování se jdeme vyzkoušet hotelový pokoj na střeše, odkud je pěkný výhled do okolí.

Hledáme, kde si dnes dáme oběd, protože se nám tenčí zásoba hotovosti a rádi bychom se vyhnuli dalšímu výběru z bankomatu, kvůli poplatku 220 THB bez ohledu na částku. Jdeme proto do blízké indické restaurace na červené kari a rybu, s pitím platíme cca 800 THB a za platbu kartou po nás chtějí opět 3% navíc. Platíme tak hotově a jdeme vybrat z bankomatu, paradoxně to vyjde levněji a nebudeme muset hledat, kde berou karty a kde jen hotovost.

V hotelu si tak rezervujeme turistický výlet člunem na sousední Ko Phi Phi (1300 THB/os.) a rovnou transfer na letiště v Krabi, odkud za dva dny poletíme do Bangkoku.

Zbytek odpoledne trávíme v přístavu Saladan Pier, procházíme obchůdky a za tmy přicházíme do našeho hotelu.

 

Den 12: Výlet na Ko Phi Phi

První den bez snídaně, autem vyrážíme na konec Long Beach, kde se nachází výchozí bod pro všechny připlouvající čluny, které rozváží turisty po okolních ostrovech. Po chvíli čekání se tak brodíme do našeho člunu a vyrážíme směrem na Ko Phi Phi.

Cesta je příšerná. Kapitán vypadá jako Michael Jackson za mlada a neskutečně to řeže. Voda stříká po litrech přes bok lodi dovnitř, loď sebou háže dopředu i dozadu, jelikož její přední polovina neustále dopadá na hladinu a řeže vodu. Dělá se nám dost špatně a říkáme si, že tento výlet byla špatná volba.

Po 40 minutách zastavujeme u Maya Beach, která je známá díky filmu Pláž. Opět se brodíme asi minutu vodou, než se dostaneme na souš. Místo je skutečně dechberoucí, písek je úplně jemný a bílý, ale žaludek se ještě z cesty nevzpamatoval. Po dvaceti minutách se tak brodíme zpět do lodi a psychicky se připravujeme na pokračování cesty.

Loď pluje kolem údajné jeskyně vikingů, ale moře je celkem neklidné a loď se pro změnu houpe zprava doleva, lidé padají a smějí se tomu, a já se snažím udržet obsah žaludku v sobě. Po dvaceti minutách zastavujeme někde poblíž Ko Phi Phi a můžeme jít šnorchlovat. Přemýšlím, co je menší zlo, jestli zůstat na houpající se loďce anebo jít šlapat vodu. Nakonec jdeme oba do vody, pod hladinou se ještě stále vyskytuje živost, byť korál je už mrtvý. Brzy se tak vracíme zpět do lodi a s hlavou v dlaních se snažíme přetrpět další cestu, tentokrát na Bamboo Island, kde by měl být oběd.

Plážička na ostrově je malinká, podává se kuře s rýží. Mezitím se nám trochu uklidní žaludek a tak už docela v pohodě přečkáváme cestu na pevninu Ko Phi Phi. Procházíme se skrz přístav a vesničku, kde je hlava na hlavě a nechutné horko. Ceny jsou samozřejmě ještě vyšší než na Ko Lantě. Na protější pláži jdeme na chvíli do vody a ve tři hodiny už odplouváme zpět.

Na Ko Lantě už na nás čeká auto, které nás veze na otevřené korbě do hotelu. Chtěli bychom ještě vyzkoušet druhý hotelový bazén umístěný mezi bungalovy. Bazén je hezký, čistý a nikdo v něm není.

Na večeři vyrážíme opět do Saladanu, cestou si dáváme večeři u místního muslima z kategorie street food. Za 50 THB tak dostáváme slušnou porci rýže, grilovaného masa a vývaru.

Jelikož jsme ještě neulovili žádnou keš, napravujeme tento nedostatek a pro první krabičku míříme k Buddhovi, který je stranou hlavní silnice. Druhou krabičku pak odlovujeme přímo v jedné z restaurací z rukou obsluhy, pro kterou jsme byli nejspíš zcela jasní :-) Na závěr se ještě zastavujeme v supermarketu pro jídlo.

 

Den 13: Potřetí v Bangkoku

Dnes nás čeká přesun do Bangkoku, kde strávíme poslední dvě noci. Před samotným přesunem jdeme ještě do velmi dobře hodnocené zmrzlinárny Two Scoops Gelato and Desserts, kde se zároveň schováváme před venkovními teplotami.

Zbytek dne se tak především vleče. Nejdříve čekáním na auto po vyklizení pokoje a poté čekáním na letišti, jelikož jsme zde v předstihu asi tří hodin. Samotná cesta na letiště probíhala v poklidu. Seděli jsme namačkaní vpředu minivanu vedle řidiče. Cesta trvala lehce přes hodinu, včetně trajektu.

Na letišti si dáváme oběd v předražené restauraci (která je ale pořád vzhledem k umístění levná), kde skoro nikdo není. Poté se přesouváme do odletové haly k bráně, kde čeká asi milion lidí, jelikož do Bangkoku letí tři letadla po sobě v rozpětí 15 minut. A samozřejmě všechna mají zpoždění, přičemž největší (více než hodinu) má náš let. Letíme tak místo za světla už za tmy. Let je krátký a klidný. Z letišní haly v Bangkoku míříme rovnou za nosem k autobusu A4, který nás vyhodí v centru poblíž Khao San, kde máme hotel, tentokrát o jeden blok dále směrem k řece.

Na hotelu jsme mírně rozčarovaní z našeho pokoje, protože jde zjevně o jiný pokoj, než byl inzerovaný. Místo výhledu na řeku a město tak koukáme do boční ulice, ze které se line řev i přes zavřená okna. Do koupelny se pak jde přes balkon a celkově to nevypadá tak, jak by mělo. Na recepci nám nabízejí zítřejší přesun, ale kvůli jedné noci do toho nejdeme.

Večer pak už jen procházíme všechny ulice bizarního Khao Sanu.

 

Den 14: Bangkok podrobně

Ráno míříme na MHD loď do Phra Arthit, jižním směrem na protější břeh. Tady projdeme skrz tržnici k Wat Rakangkositaram Woramahavihan, kde se nachází budhistický chrám a probíhá tu zrovna nějaká místní slavnost. Zpět na loď jdeme opět tržnicí, kupujeme si nakrájené jahody v kelímku a míříme do klimatizované kavárny, kde se snažím udělat check-in na zítřejší cestu do Prahy a vybrat si včas místa v letadle.

Poté se lodí přesouváme dál na jih k Wat Arun Ratchawararam Ratchawaramahawihan, obrovské zdobené stavbě sloužící místním budhistům. Zde strávíme necelou hodinu a poté se pomocí přívozu přesouváme zpět na protější břeh, odkud nám pojede bus k Chrámu Zlaté hory. Po dvaceti minutách vystupujeme z busu a míříme po spoustě schodů nahoru do chrámu. Je zde výhled snad na celý Bangkok, z jedné strany se blíží bouřkové mraky, z druhé strany svítí slunce a celý výhled je krytý částečným oparem.

Odsud míříme dál, chceme se podívat do Čínské čtvrti. Čekáme na autobus, který ale nepřijíždí a tak bereme za vděk jinou linkou, která jede stejným směrem. Nikdo po nás ani nechce drobné za jízdu.

Procházíme tržnicí s elektronikou, později chrámem s Číňany a pak už jen dlouho brouzdáme po ulicích v Čínské čtvrti. Úzké uličky, spousta lidí, hluk. Hledáme, kde bychom se najedli, ale nic se nám nedaří najít. Nakonec usedáme na plastovou stoličku na ulici a za pár báthů si poroučíme nudlovou polévku s masem. Po dalším brouzdáním se ještě zastavujeme v místním dobře ukrytém Tescu a poté jdeme k řece, odkud bychom se mohli dostat zpět na hotel.

Po čtvrť hodině už za tmy připlouvá naše loď, po cestě míjíme různé restaurační nebo zábavní lodě s hudbou a tanečníky.

Na chvíli uděláme přestávku a pak vyrazíme na poslední nákupy v okolí Khao San.

 

Den 15: Bangkok – Praha

Ráno po snídani jdeme na zastávku, odkud by měl jet bus S1 na letiště Suvarnabhumi. Po dvaceti minutách začínáme být mírně nervózní, ale nakonec bus přijíždí. Jedeme v něm skoro sami až na letiště, po cestě nejsou žádné kolony a tak jsme na letišti opět více než dvě hodiny předem. Ve směnárně vyměním poslední peníze zpět na dolary a pak už nás čeká jen letištní kontrola a dlouhá cesta k bráně. Letadlo díky provozu na dráze nabírá zpoždění a díky silnému protivětru nám pilot oznamuje, že do Dubaje přiletíme později. Letadlo je opět nové, čisté a s dostatkem místa. Okolo nás opět spousta Rusů.

Let je plný turbulencí, ale nic hrozného. Snažíme se objednat si kávu, ale pokaždé vyskočí upozornění o turbulencích, kdy je podávání nápojů zakázáno. Po čtyřech hodinách se ale dočkáme :-)

Do Dubaje přiletíme asi o 30 minut později, takže jen proběhneme kontrolou a míříme rovnou k bráně a do dalšího letadla na další porci přibližně 7 hodin letu. Koncentrace česky mluvících lidí se rapidně zvyšuje. Cesta už je poklidná. Během podávání jídla, které jsme si objednali k letence, dostávám místo plněné kapsy nějaké rozvařené těstoviny s rajčaty, cibulí a brokolicí a pouhým konstatováním „sorry, objednané jídlo nemáme“. Za to ode mě dostává FlyDubai tučné mínus za jinak bezproblémovou dopravu i servis :-) V Praze pak přistáváme stejně jako v Dubaji s půlhodinovým zpožděním. Venku je zima a dovolená u konce.

 

Náklady

Na této stránce naleznete přehled výdajů, které jsme na cestu vyložili. Celkem nás dovolená v Thajsku vyšla na 46 480 Kč za oba, včetně letenek. Víza do Thajska nejsou potřeba. Do nákladů jsem nepočítal očkování, které máme již z minulého roku (žloutenka a břišní tyfus). Také zde nejsou zahrnuty naše výdaje v Dubaji. Obecně jsme se snažili držet na rozumné cenové úrovni s dobrým poměrem cena/výkon. Uvedené ceny na této stránce jsou již po přepočtu v Kč, přičemž kurz v době našeho pobytu odpovídal 1 Kč = 1,53 thajského báthu.

Ubytování jsme vybírali především podle recenzí, během cestování v guesthousech a na ostrově v hotelích. Vždy s klimatizací, teplou vodou a zpravidla i se snídaní. Celkem přibližně 11 910 Kč.

Ubytování

 

 

 

 

cena v Kč

noci

místo

poznámka

cena Kč/noc

458

1

Bangkok

se snídaní

458

1862

4

Kanchanaburi

 

465,5

941

1

Bangkok

se snídaní

941

4813

5

Koh Lanta

se snídaní a skútrem na 3 dny

962,6

2484

2

Koh Lanta

 

1242

1352

2

Bangkok

se snídaní

676

 

Jídlo

Za jídlo mimo ubytování jsme zaplatili celkem 7 283 Kč. Stravovali jsme se převážně v restauracích a plážových barech, čili zpravidla za turistické ceny. V částce výše jsou započítány i nákupy drobného občerstvení v supermarketech.

Jídlo (54x) v Kč

7283

 

Doprava

V Thajsku jsme se přepravovali převážně lokálními autobusy, vlaky, MHD, tuktuky, taxíkem, také letadlem a lodí. Především ceny taxi (podpořené okamžitou kontrolou v aplikaci Grub nebo Uber) jsou velmi příznivé a není nutné se bát tyto služby využít jako u nás doma. Ceny níže jsou opět za dvě osoby, letenky jsou z této tabulky vyňaty:

Doprava

 

celkem

vlak do centra Bangkoku

 

58,8

bus MHD 511

 

22

bus Bangkok – Kanchanaburi

 

144

tuktuk Kanchanaburi

 

53

vlak Železnice smrti (zp.)

 

260

tuktuk Kanchanaburi

 

40

bus Kanchanaburi – Erawan Falls (zp.)

 

130

tuktuk Kanchanaburi

 

53

minivan Kanchanaburi – Bangkok

 

156

mhd loď

 

20

taxi z centra Bangkoku na letiště

 

274

tuktuk z přístavu Ko Lanta

 

228

transfer na letiště Krabi

 

392

linka A4 z letiště do centra

 

65

mhd loď

 

20

přívoz

 

5

mhd po centru

 

9

bus S1 na letiště

 

65

Za dopravu celkem tedy 1994,8 Kč. Zbývající náklady pak tvoří především letenky, přičemž běžná cena v závislosti na leteckou společnost se pohybuje v rozmezí 11 - 15 tisíc za zpáteční let pro jednu osobu. My letěli díky akci lowcostové společnosti Flydubai za podobnou cenu oba. Cestovní pojištění pro oba platím měsíčně v rámci kreditní karty.

Ostatní

25293

simky

522

opalovací krémy

411

repelent

33

vstupné Erawan Falls

392

masáže, manikúra

654

vstupné NP Koh Lanta

274

vstupné Golden Temple Bangkok

65

výměna píchnuté duše

130

benzín

88

nákupy

651

výlet na Phi Phi

1700

letenky Praha - Bangkok

15802

letenky Bangkok – Ko Lanta

2033

letenky Krabi – Bangkok

2498

cestovní pojištění

40